1.7.1997 00:00 | Správy

DeepBlue vs. Kasparov

Zápasu se kromě mimořádné publicity dostává i určité kritiky, že je to vlastně zápas obrovské firmy s nedozírnými prostředky proti jedinému člověku.

Firma IBM uvádí, že jako hlavní sponzor zápasu do něj investovala 5 mil. USD (jen ceny pro oba účastníky nebyly malé, 700 000 USD pro vítěze, 400 000 pro poraženého. Zvítězil stroj; nenechá si za to vyleštit nožičky od čipů, ale odměněn bude jeho programátorský tým. Zápas však získal obrovskou publicitu a IBM tvrdí, že jí už svými důsledky přímo získal 100 mil. USD (!). Web s průběhem zápasu (www.chess.ibm.com) navštěvovalo údajně okolo miliónů lidí denně (!); to není vůbec špatná reklama pro tuto firmu.

(Partie je možné přehrávat ve skvělém apletu v Javě, k dispozici na zmíněném webu. Applet jsem zkoušel v posledních betaverzích prohlížečů – zatímco spolehlivě zbořil čtvrtou betu Netscape Communicatoru, pracoval obdobně spolehlivě v teprve druhé a celkově padavější betaverzi Internet Exploreru 4. Kdože to tedy tu Javu vlastně podporuje?)

Zápasu se kromě mimořádné publicity dostává i určité kritiky, že je to vlastně zápas obrovské firmy s nedozírnými prostředky proti jedinému člověku; samozřejmě, tyto výtky zesílily poté, co poslední partii vyhrál Deep Blue zřejmě z důvodu psychického vyčerpání Kasparova (což je jev u tohoto hráče nevídaný). Kasparov si do jisté míry oprávněně stěžuje, že počítač byl pro něj bílým listem, zatímco Kasparov byl pro Deep Blue dokonale přečtený – stroj byl ušit na míru jeho slabinám. Každá šachová partie je totiž zápasem dvou individualit (a velkým psychickým soubojem), dvou šachových stylů. Už hráč krajské třídy, natož pak velmistr se před každou partií obvykle připravuje na soupeře, který jej čeká – studuje jeho partie a hledá jeho slabiny, osvěžuje si z knih či z vlastních analýz zahájení, které by se mohlo hrát atd. Tzv. domácí příprava ve vyrovnaných velmistrovských soubojích pak velmi často hraje roli jazýčku na váze, který převáží vítězství na jednu stranu.

To se v tomto zápase stát nemohlo. Deep Blue byl za rok přeprogramován, ovšem utajeně – nikdo od něj neviděl jedinou partii, ovšem jeho programátorský tým měl k dispozici Kasparova jako na talířku. I počítač totiž má svůj styl hry, daný pochopitelně tím, jaký tím lidí jej jakým způsobem programuje. Deep Blue tak mohl bez sekundy odpočinku analyzovat do enormní hloubky varianty zahájení, které Kasparov rád hrává, což je rovněž poněkud neférový bod v jeho prospěch. Otázka boje "firmy proti člověku" vyvstává i po shlédnutí rozpočtů – IBM platila v týmu Deep Blue několik špičkových šachistů, kteří vymýšleli lidské strategie proti Kasparovovi, a ty pak implantovali do počítače (není bez zajímavosti, že vedoucí týmu, velmistr Joel Benjamin, je svými kolegy-velmistry v reakcích na svou roli označován jako "zrádce". Šachy jsou hrou velkých emocí, což nešachisté nevědí…). Kasparov, který si musí vydělávat na živobytí ježděním po turnajích, měl na přípravu jen týden (což je hodně málo a je to na druhou stranu jeho problém) a mohl si dovolit konzultanty mnohem skromnějších rozměrů.

V této situaci je vystoupení Číňana C. J. Tana, který je vůdčím architektem a šéfem týmu Deep Blue, na tiskovce po zápasu neskutečně fanfarónské a nedělající čest ani jemu, ani firmě IBM. Prohlásil, že "teď snad budou pokračovat ve spolupráci s Kasparovem, ovšem méně kompetitivní", což je společenské faux pas nejvyššího kalibru – poté, co Kasparov prohrál první zápas snad po desítce let, mu nabídne spolupráci, ze které může vzejít pouze vylepšení Deep Blue, ale nikoli Kasparova. Kasparov toto samozřejmě odmítl ("rád bych, aby v příštím zápase vystupovala firma IBM jako hráč a ne zároveň jako sponzor", což je velmi výstižné) a dále pravil, že z výpisů uvažování Deep Blue z tohoto zápasu mohou všichni studenti šachu i matematiky mnoho získat – jak takový stroj pracuje, jak vůbec lze přistupovat k tvorbě systému s umělou inteligencí. Zároveň pravil, že pokud bude Deep Blue hrát normální turnaje, tj. okolo čtrnácti hráčů systémem každý s každým, bude roztrhán na kousky (!). Na přímou otázku, zda bude IBM tyto "úvahy" analyzovat, C. J. Tan jednak mlžil způsobem hodným školáka ze 4A, že "lidé stejně nevědí, co ty dlouhé řady jedniček a nul znamenají", a pak pro změnu přepnul na hladkou obchodní mlhu, když pravil, že tyto materiály budou publikovat "vhodně a vhodným způsobem" a že to udělají "ve vhodný čas". Což má asi takovou informační hodnotu, jako že je v noci tma; když byl dotázán na další velmistrovské spolupracovníky v týmu Deep Blue, prohlásil, že "velmistr Benjamin má řadu přátel", že mu "možná někteří radí" a že je to koneckonců součást "oficiálního firemního utajení". A to je, upřímně řečeno, i na mě trošku moc.

Celé je to hodně americké – vyostřená soupeřivost i ve věci, která by měla být technologickou demonstrací. Amerika miluje a odměňuje ty, kteří vítězí, ale je vítězství jediným cílem člověka? Kde je vítěz, je také poražený – co s ním, zrecyklovat jako plastikový kelímek? Nesmírně fandím firmám, které vyrábějí stále lepší a lepší počítačové technologie, a IBM jmenuji na prvním místě; využít ale šachového zápasu mezi počítačem a člověkem k ponižování onoho člověka a dokazování tím jakési převahy (čeho nad kým?)…

Diskusia 0 Príspevkov